1/15/2015

My děti ze stanice ZOO - Tvrdá realita, tehdejší i nynější

Podle zpovědi: Christiane F.
Sepsali: Kai Hermann, Horst Rieck
Originální název: Wir Kinnder vom Bahnhof ZOO
Nakladatelství: Oldag, 2005
Hodnocení na Goodreads: 4,14

Nové vydání slavné knihy. Na základě zpovědi zachycené na magnetofonových páscích zpracovali Kai Hermann a Horst Rieck autentický životní příběh německé narkomanky Christiany F.
Dnes již dospělá Christiane F. se poprvé ve svých dvanácti letech setkala v evangelickém centru pro mládež s hašišem, ve třinácti na diskotéce s heroinem. Brzo se stala na drogách závislou, přes den chodila do školy a odpoledne si spolu se svými přáteli-narkomany vydělávala na stanici ZOO peníze na drogu prostitucí. Její matka skoro dva roky netušila nic o dvojím životě své dcery. Christiane F. vypráví s obdivuhodnou snahou o přesnost a odzbrojující otevřeností o osudech dětí, o kterých se veřejnost dozvídá až z titulků novin, jež oznamují jejich smrt. Příběh Christiany F. se denně opakuje kdekoli na světě.


Můj názor

U téhle knihy jsem zvolila trochu jiný způsob hodnocení, protože řešit děj a napsání postav tu myslím nemá moc smysl. 

Nebudu vám lhát ta kniha je opravdu hodně drsná a krutá, sice nejspíš budu tato dvě slova opakovat většinu recenze, ale jinak ji ani pořádně popsat nejde. To, co Christiana zažívala byla a je realita spousty lidí. Je to také hodně silný příběh, který, ale myslím nejde přečíst naráz. Já sama jsem knihu četla skoro dva měsíce, protože jsem musela přemýšlet i téměř každé větě, která v knize byla natištěna. Tohle čtení si člověk musel rozmýšlet a mít na to náladu a chvílemi i žaludek, protože když jednou Christiana popisovala podmínky, v nichž žilo několik jejích přátel, bylo to opravdu nechutný. 

Víte, nechce se mi říkat, že tahle kniha je jenom o narkomanech a závislosti na heroinu, je v ní o dost více potenciálu, jelikož je tam popisován velký kus Christianiny životní cesty, ano kniha dá shrnout výrazy, jako krutá, drsná, odpudivá, nechutná, děsivá a spoustu dalšími, ale já si začínám zastávat názor, že My děti ze stanice ZOO, jakožto klasika v tomhle žánru, rozšiřují obzory o tom, jak se v sedmdesátých letech žilo mladistvým v Berlíně a vlastně tak trochu celkově, co se velkých metropolí týče. 

Asi bych se bez toho filmu na hodině OSR před dvěma roky do knihy nikdy nepustila, vlastně až díky filmu My děti ze stanice ZOO jsem přišla na knihu a až teď si ji zatoužila přečíst. Jo, použila jsem slovo zatoužila, protože jsem si ji chtěla přečíst sama od sebe. Nikdo mne do toho nenutil a já jsem ráda, že jsem to udělala. Je to příběh, který stojí si přečíst, protože se v něm nejedná jen o požívání heroinu, ale jde tam i o jakési vnitřní bitvy, které svádí spousta lidí v tomhle věku, jenomže každého ty bitvy vedou jinam. 

Vlastně mě na celé knize nejvíce šokoval doslov překladatelky, která tam připsala na stránku a půl pár informací o tom, jak Christiana žila do roku 1998, kdy se od prvního vydání knihy stala znovu závislou na heroinu a jak se později doopravdy vyléčila, protože si proto konečně nalezla důvod. 

Celkově My děti ze stanice ZOO hodnotím pěti hvězdičkami nejsem sice člověk, co by si liboval v takovýhle knížkách, ale je to hodně zajímavé a stále docela zbytečně promlčované téma, které si zaslouží možná ještě trochu více pozornosti.

2 komentáře:

  1. Taková známá kniha a já ji nikdy nečetla :-/...
    Zvu vás všechny na mou Giveaway o voňavé ceny :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Hmm, a já se k téhle knize, kterou všichni mí známí četli už kdysi dávno na střední, ještě stále nedostala. Opravdu jsi mě zaujala, budu si muset někdy najít čas :)

    OdpovědětVymazat