TAG: Když jsem byla malá

Do komentáře jsem dostala odkaz na docela pěkný tag, když jsem byla malá. Jsem toho názoru, že v patnácti zavzpomínat na svoje dětství nemusí být vůbec špatné a naopak si tak můžu připomenout, některé věci, které jsem měla ráda :). Všechny informace k tagu najdete tady a pokud se budete chtít také přidat, do komentářů dejte odkaz! :)

• TV pořady

Televizi jsem jako malá zbožňovala. Tedy ne, že bych nechodila ven, ale pohádky z Fox Kids a Jetixu stály za to! *hrdě odsuzuje dnešní pořady pro děti* Taková Třída číslo 402, Tři kamarádi a Jerry nebo Totally Spies byly moje srdcovky. Nejvíc jsem teda ujížděla na Co je Andy? a klasice v podobě Toma a Jerryho (jak normální tak Kids show). Je prostě fakt, že tehdejší pohádky byly prostě lepší. Nebo aspoň o trochu inteligentnější a líbí se mi i v patnácti. (Ten pocit, když občas po večerech v depkách sjíždíte díly Co je Andy?) Když z mého milovaného Jetixu udělali Disney Channel, dalo se tam jakž takž na něco koukat, nutno podotknout, že to něco byli Phineas&Ferb, což byla asi ta nejvíc koukatelná věc tam. Je fakt, že jsem třeba nesnášela Lazy Town (z těch loutek šla hrůza), ale i přesto, jakou averzí jsem k téhle pohádce trpěla - a trpím - jsem na ní stejně vždycky koukala stejně oddaně, jako na ty výše jmenované.

• Knihy a pohádky

Přiznání: nebyla jsem malým čtenářem, který by sám přečetl jakoukoliv knihu. Mamka mi od úzkého věku až asi do druhé třídy četla před spaním. To se mi líbilo, nebo jsem si před spaním pouštěla do walkmana kazety s pohádkami, v pozdější době to byla CD do diskmana. Na kazetách to byly hodně Šmoulové a podobné věci na CD jsem pak měla hodně moc oblíbenou pohádku Kočka Moura, prostě jsem jí milovala a doopravdy netuším proč (kdybych si jí pustila teď, budu z toho stejně hotová, jako v šesti letech). Knížka, kterou mi mamka četla byla hlavně Lotta z Rošťácké uličky, miloučká kniha, kterou bych ráda jednou přečetla vlastním dětem. Z filmových pohádek to pak byly ty samé lásky, jako jsme snad měli všichni - Hledá se Nemo, Toy Story (ale jenom 1,2, od třetího dílu je zrovna dvakrát neuznávám), Doba Ledová (miluju! <3), Příšerky s.r.o., Lví král, Tarzan, Popelka, Kráska a zvíře, a takhle bychom tu mohli být ještě dlouho. 

• Počítače a jiné potvory

Zrovna počítačová rodina jsme nebyli, ale když mi bylo zhruba pět, táta koupil mamce notebooka, kterého jsem si tak trochu znárodnila já. Ve čtyřech letech jsem pařila na tátovo Nokii 3310 Snakea a Space Defense. A v šesti - skoro sedmi, na to bacha! - mi sestra ukázala kouzlo The Sims 2 - jedničky jsem se sestrami občas hrála ještě na starém počítači. Takže někdo hrál World of Warcraft a začínal si tvořit účty na LOLku a já si hrála svoje The Sims a brečela, když mi umřel oblíbený simík. Tak hustá jsem byla. Svůj vlastní první telefon jsem dostala v průběhu druhé třídy a byl to takový téměř nepoužitelný telefon po babičce, mě to ale nevadilo, protože jsem měla mobil a styl k tomu. Je fakt, že jako malá jsem telefony hodně střídala, protože pokaždé, když si někdo nějaký pořídil, dal mi ten starý. Do teď, ale nemůžu zapomenout na svůj první dotykáč, byl to Samsung Star Gold a i když ho měla polovina školy, byla jsem prostě velkej gangsta.

• Blbiny, co jsem dělal/a

Tohle by se dalo shrnout jedním slovem: pády. Přesně ty byly mou obrovskou specialitkou, zhruba do pěti šesti let, jsem neměla týden, kdy bych si něco neudělala. Tuhle jsem se vymlátila na motorce, tamhle spadla - ve skutečnosti byla hozena sestřiným kamarádem - do rybníka, jinde udělala salto vpřed díky prahu.Ale ať už to byl jakýkoliv druh pádu, měl většinou stejný dopad, a to řev a hadrovou plenu nacucanou krví. Ve starším věku už to byly pády z kola nebo zakopnutí se o vlastní nohy, musím dodat, že hodně z těhle věcí se mi občas málem stane i teď. Prostě byla a jsem šikulka :).

• Nejoblíbenější hry

Jak už jsem výše zmiňovala hrála jsem The Sims 2 a nebála jsem se ani závodit v Need for speed - je fakt, že moje auto prakticky pořád jezdilo všude, jenom ne na silnici. Z deskových her mě hodně bavily Dostihy a sázky, i když je se mnou skoro nikdo hrát nechtěl. Já i tak měla radost jenom z toho, že si můžu prohlížet karty s koňmi a hrát s imaginárními přáteli. 

• Čím jsem chtěla být

Jako malá jsem extrémně milovala zvířátka - miluju je i teď, ale v tom mladším věku to byl skoro fetiš - a hrozně mě fascinovala práce veterinářů. Takže jsem zhruba od pěti let chodila s tím, že budu velká veterinářka, která bude zachraňovat úplně všechny zvířátka na světě! To mi vydrželo zhruba do deseti let, kdy mi tuhle skvělou a růžovou představu trochu zkazila teta a to když řekla, že veterináři to stejně dělají hlavně pro peníze a ne z lásky k těm zvířatům. Tím se moje touha pro tohle povolání zničila. Taky jsem mívala takové ty chvíle, kdy jsem toužila být baletkou, krasobruslařkou, astronautkou - ale do vesmíru poletím, i kdyby mi mělo být osmdesát! - a podobné. (S radostí chci dodat, že teď už mě dva roky hodně drží grafika a mám pocit, že v tomhle oboru bych se mohla cítit fajnově :).)

• O čem se mi nikdy ani nesnilo

Že budu mít blog, že mi někdy bude patnáct, že moje sestry budou mít děti a že budu tím člověkem, kterým jsem teď. K tomuhle už asi nic víc dodat nejde :). 

• Co jsem nedokázal/a pochopit

Asi jako většina dětí jsem nedokázala pochopit smrt blízkých (to nechápu ani teď), jelikož mi asi ve čtyřech letech umřela první babička a dědečky jsem ani jednoho nikdy nepotkala (jenom, jako malé mimčo). Takže smrt asi bude to, co jsem nedokázala pochopit a zároveň ji stále ještě nechápu.

• Ježíšek

Tak tohle bylo docela zajímavé :D. Na Ježíška jsem věřila cca do třetí třídy, kdy jsme o tom se spolužáky vedli takovou hrozně filozofickou debatu, v níž byl jeden tábor dětí, které říkaly, že Ježíšek není a druhý, které se té víry urputně nechtěly zbavit. Nakonec se to nějak usměrnilo a ani jsem nijak neprožívala to, že Ježíšek neexistuje, brala jsem to prostě, jako fakt, i když... JEŽÍŠEK EXISTUJE!!

• Co jsem hrozně moc chtěl/a mít

Barbíny, barbíny a barbíny. Pořád byly nějaké nové a já je samozřejmě potřebovala, všechny ty rozšířené edice a Keny pro moje Barbie a pohádky k tomu. A panenku Chou Chou [šu šu], po které jsem nehorázně toužila cca v pěti letech. Nakonec jsem ji pod stromeček nedostala, ale dostala jsem jinou - daleko lepší! - a s tou jsem si hrála skoro do deseti let (jn, holt mě v té době bavilo hrát si ještě s panenkama a co? :P).

• Co jsem hrozně moc chtěl/a umět

Tady bych mohla vypsat hned vícero věcí, ale nejvíc jsem se nejspíš chtěla naučit stojku. Proč? Protože mne fascinovalo, jak to jiným dětem jde a mě zrovna dvakrát ne. Popravdě, nikdy jsem nebyla člověk, který by měl nějakou super koordinaci a rovnováhu těla a mojí oblíbenou činností bylo zakopávání o vlastní, z toho vyplývá, že jsem asi s milovanou stojkou měla trochu problém :D.

• Kvůli čemu jsem se nejvíce vztekal/a

Asi jako každé dítě kvůli tomu, že mi něco zakázali. Vždycky se mě to hrozně dotklo a připadala jsem si, jako dítko, které rodiče nemají vůbec rádi, prostě a jednoduše jsem se zapškla a nechtěla se vrátit zpátky do normálního módu, dokud jsem si nevydupala to, co jsem chtěla. A že jsem byla tvrdohlavé dítě. Tohle mě naštěstí přešlo a už ke všemu dobru chápu, že holt prostě ty knížky nemůžu mít všechny :).

• Moje první slovo

Tak tady jsem sama bezradná a jsem moc líná na to jít se ptát mamky :D. Ale předpokládám, že to bylo asi něco, jako ma-ma nebo ta-ta :). 

• První oblíbený zpěvák či zpěvačka

Jednoduché - Lana Del Rey. Poslouchám ji do teď a byla první, kterou jsem si doopravdy hodně oblíbila tak, že jsem si sehnala snad všechny její písničky a poslouchala je 24/7. Protože Lana je prostě skvělá, protože Lana je prostě královna.

• Cokoli, co chcete dodat...

Nic moc ani dodat nechci, ale ráda bych poděkovala autorce tagu za to, že jsem mohla tento tag udělat a upřímně, při je psaní jsem si užila docela dost srandy! :) Bylo to příjemné zavzpomínat na své dětství. Jenom  ještě - doufám, že i vás tag aspoň trošku pobavil, i když vím, že některé odpovědi byly hodně dlouhé, snad to nevadí :). 

Moc děkuju za přečtení, mějte se krásně! :)